vzpurná, tvrdohlavá a toužící po svobodě

Sem děsně nespravedlivá.

Sem nespravedlivá sama k sobě.

K sobě a svýmu životu.

A k lidem, který sou můj život.

Ale vlastně...nikdo už není můj život.

Až na mojí rodinu.

Ta která mě má ráda aspoň trochu, si odjede do Ameriky.

Neni to její chyba.

Ale bude mi chybět.

Budu jí psát každej tejden.

Fakt. Nekecám.

Lidi mě jeden po druhym opouštěj.

Co je to za život?

Nakonec budu sama.

To je jasný, jako facka.

Nikdy nenajdu někoho, kdo by se mnou delší dobu vydržel.

Sem nesnesitelná.

Nikdo nemá rád mojí stupidní, vzpurnou, tvrdohlavou, proměnlivou povahu.

A nejhorší je, že se nemůžu změnit.

Už to nejde.

Sakra.

Já sem tak hloupá.

Jdu si zvykat na samotu.

Však já nikoho nepotřbuju.

Zvládnu to sama.

Vždycky sem všechno zvládla sama.

Sobě můžu věřit.

Teda většinou.